Lysander Spooner: Přírodní zákon – věda o spravedlnosti

Věda o mých a tvých – věda o spravedlnosti – je věda o všech lidských právech; všech lidských práv člověka a majetku; všech jeho práv na život, svobodu a hledání štěstí.

Esej „Přírodní právo – věda o spravedlnosti“ nebo „Pojednání o přirozeném právu, přirozené spravedlnosti, přírodních právech, přirozené svobodě a přírodní společnosti; Ukazující, že veškerá legislativa je absurdita, uzurpace a zločin “, byla zveřejněna v roce 1882. Byla publikována na různých místech a je zde přetištěna z důvodu zachování historie na Bitcoin.com. Názory vyjádřené v tomto článku jsou autorovy vlastní. Bitcoin.com není odpovědný za jakékoli názory, obsah, přesnost nebo kvalitu v historickém úvodníku.

Oddíl I.

Je to věda, která sama o sobě může člověku říci, co může a co nemůže dělat; co může a nemůže mít; co může a nemůže říci, aniž by byla porušena práva jakékoli jiné osoby.

Je to věda o míru; a jediná věda o míru; protože to je věda, která nám sama může říci, za jakých podmínek může lidstvo žít v míru nebo by mělo žít v míru spolu navzájem.

Jedná se jednoduše o tyto podmínky: viz. Zaprvé, každý člověk musí vůči sobě navzájem dělat vše, co od něj vyžaduje spravedlnost; například, že zaplatí své dluhy, že vrátí vypůjčený nebo odcizený majetek jeho majiteli a že nahradí škodu, kterou mohl způsobit osobě nebo majetku jiného.

Druhou podmínkou je, že se každý člověk musí zdržet jednání s druhým, cokoli, co mu zákon zakazuje; například, že se musí zdržet krádeže, loupeže, žhářství, vraždy nebo jiného trestného činu proti osobě nebo majetku jiného.

Dokud jsou tyto podmínky splněny, lidé jsou v míru a měli by zůstat v míru spolu navzájem. Ale když je některá z těchto podmínek porušena, lidé jsou ve válce. A musí nutně zůstat ve válce, dokud nebude znovu nastolena spravedlnost.

Po celou dobu, jak nás historie informuje, všude tam, kde se lidstvo pokoušelo žít ve vzájemném míru, jak přirozené instinkty, tak kolektivní moudrost lidské rasy uznaly a předepsaly jako nezbytnou podmínku poslušnost tomuto jedna jediná univerzální povinnost: viz., aby každý žil čestně vůči sobě navzájem.

Starodávná zásada činí součet zákonné povinnosti člověka vůči bližním jednoduše takto: „Žít čestně, nikomu neublížit, dát každému náležitý nárok.“

Celá tato maxima je skutečně vyjádřena v jednotlivých slovech, žít čestně; protože žít čestně znamená nikomu neublížit a dát každému náležitě.

Oddíl II.

Člověk bezpochyby dluží svým bližním mnoho dalších morálních povinností; například nakrmit hladové, obléknout nahé, ukrýt bezdomovce, pečovat o nemocné, chránit bezbranné, pomáhat slabým a osvítit nevědomce. Ale to jsou prostě morální povinnosti, z nichž každý musí být v každém konkrétním případě jeho vlastním soudcem, zda a jak, a jak daleko je může nebo bude vykonávat. Ale ze své zákonné povinnosti – tedy z povinnosti čestně žít ve vztahu ke svým bližním – mohou jeho soudci nejen soudit, ale také musí soudit. A pokud to bude nutné, mohou ho právem donutit, aby to provedl. Mohou tak činit samostatně nebo ve shodě. Mohou to udělat okamžitě, podle potřeby, nebo záměrně a systematicky, pokud to udělají raději, a naléhavost to uzná.

Oddíl III.

I když je právem kohokoli a každého – jakéhokoli muže nebo skupiny mužů, ne méně než jiného – odpuzovat nespravedlnost a vynucovat spravedlnost pro sebe a pro všechny, kterým může být způsobeno křivdy, přesto se vyvarovat chyb, které mohou být výsledkem spěchu a vášně a že každý, kdo si to přeje, může odpočívat v jistotě ochrany, aniž by se uchýlil k síle, je zjevně žádoucí, aby se muži sdružovali, pokud mohou svobodně a dobrovolně tak pro udržení spravedlnosti mezi sebou a pro vzájemnou ochranu před dalšími provinilci. Je také v nejvyšší míře žádoucí, aby se dohodli na nějakém plánu nebo systému soudního řízení, které by při zkoušce příčin mělo zajistit opatrnost, rozvahu, důkladné vyšetřování a pokud možno osvobození od všech vlivů kromě prostá touha po spravedlnosti.

Přesto mohou být taková sdružení oprávněná a žádoucí, pouze pokud jsou čistě dobrovolná. Žádného muže nelze právem přinutit, aby se k jednomu připojil nebo jej podporoval, proti jeho vůli. Jeho vlastní zájem, jeho vlastní úsudek a jeho vlastní svědomí musí určit, zda se připojí k tomuto sdružení, nebo k tomu; nebo zda se k nějakému přidá.

Pokud se rozhodne, že bude kvůli ochraně svých práv záviset pouze sám na sobě, a na dobrovolné pomoci, kterou mu mohou ostatní osoby svobodně nabídnout, když to bude nezbytné, má na to dokonalé právo. A tento kurz by byl pro něj rozumně bezpečný, pokud by měl sám prokázat běžnou připravenost lidstva, v podobných případech jít na pomoc a obranu zraněným osobám; a měl by také sám „žít čestně, nikomu neubližovat a dát každému náležitě.“ Protože takový člověk si je jistý, že vždy v případě potřeby dá přátelům a obráncům dost, ať už se přidá k nějakému sdružení, nebo ne.

Určitě nelze od nikoho oprávněně požadovat, aby se připojil ke sdružení, jehož ochranu si nepřeje, nebo aby jej podporoval. Nelze ani rozumně ani oprávněně očekávat, že se někdo připojí nebo bude podporovat jakékoli sdružení, jehož plány nebo způsob řízení neschvaluje, protože je pravděpodobné, že splní svůj údajný účel udržení spravedlnosti, a zároveň se sám vyhne tomu, aby bezpráví. Připojit se nebo podpořit ten, který by byl podle jeho názoru neefektivní, by bylo absurdní. Připojit se nebo podpořit člověka, který by podle jeho názoru sám způsobil nespravedlnost, by bylo trestné. Musí mu proto být ponechána stejná svoboda, aby se za tímto účelem připojil nebo nepřipojil ke sdružení, stejně jako kdokoli jiný, jak mu určí jeho vlastní zájem, uvážení nebo svědomí..

Sdružení pro vzájemnou ochranu před nespravedlností je jako sdružení pro vzájemnou ochranu před požárem nebo ztroskotáním. A není více práva nebo důvodu přimět někoho, aby se připojil nebo podpořil jedno z těchto sdružení, proti jeho vůli, jeho úsudku nebo jeho svědomí, než je tam, kde ho nutit, aby se připojil nebo podpořil jiného, ​​jehož výhody (pokud to nabízí libovolný), který nechce, nebo jehož účely či metody neschvaluje.

Oddíl IV.

Proti těmto dobrovolným sdružením nelze vznést námitku z toho důvodu, že by jim chyběly znalosti spravedlnosti jako vědy, která by byla nezbytná k tomu, aby jim bylo umožněno udržovat spravedlnost, a samy by se vyhýbaly nespravedlnosti. Poctivost, spravedlnost, přirozený zákon, je obvykle velmi prostá a jednoduchá záležitost, kterou snadno pochopí běžná mysl. Ti, kteří touží vědět, o co jde, v každém konkrétním případě musí zřídkakdy jít daleko, aby to našli. Je to pravda, musí se to naučit, jako každá jiná věda. Je ale také pravda, že se to dá velmi snadno naučit.

Přestože je ve svých aplikacích stejně neomezitelný jako nekonečné vztahy a jednání lidí navzájem, je přesto tvořen několika jednoduchými základními principy, pravdy a spravedlnosti, které každá běžná mysl vnímá téměř intuitivně. A téměř všichni muži mají stejné vnímání toho, co představuje spravedlnost, nebo toho, co spravedlnost vyžaduje, když chápou podobně fakta, ze kterých lze vyvodit jejich závěry.

Muži, kteří žijí ve vzájemném kontaktu a mají pohlavní styk, se nemohou ve velkém rozsahu vyhnout tomu, aby se naučili přirozenému zákonu, i kdyby ano. Jednání mužů s muži, jejich oddělené majetky a jejich individuální přání a dispozice každého člověka požadovat a trvat na tom, o čem věří, že mu náleží, a nesnášet a bránit se všem invazím toho, o čem věří, že je jeho práva, neustále si vnucují do mysli otázky, je tento akt spravedlivý? nebo je to nespravedlivé? Je tahle věc moje? nebo je jeho? A to jsou otázky přirozeného zákona; otázky, na které s ohledem na velké množství případů odpovídá lidská mysl všude.

Děti se učí základním principům přirozeného práva již v raném věku. Tedy velmi brzy pochopí, že jedno dítě nesmí, bez pouhé příčiny, stávky nebo jiného ublížení, druhé; že jedno dítě nesmí převzít libovolnou kontrolu nebo nadvládu nad druhým; že jedno dítě nesmí násilím, podvodem nebo utajením získat nic, co patří druhému; že pokud jedno dítě spáchá některou z těchto křivd proti druhému, není to jen právo poškozeného dítěte na odpor, a je-li to nutné, potrestat pachatele a přinutit ho k odškodnění, ale že je to také právo, a morální povinnost všech ostatních dětí a všech dalších osob pomáhat poškozenému při obraně jeho práv a při nápravě jeho křivd.

Jedná se o základní principy přirozeného práva, kterými se řídí nejdůležitější transakce člověka s člověkem. Děti se je ale učí dříve, než se dozví, že tři a tři jsou šest nebo pět a pět [rovná se] deset. Jejich dětinské hry se dokonce nemohly provádět bez neustálého respektování; a je stejně nemožné, aby osoby v jakémkoli věku spolu žily v míru za jakýchkoli jiných podmínek.

Nebylo by extravagancí říci, že ve většině případů, ne-li ve všech, se lidstvo jako celek, mladí i staří, naučí tento přirozený zákon dlouho předtím, než se dozví význam slov, kterými jej popisujeme. Ve skutečnosti by bylo nemožné přimět je, aby rozuměli skutečným významům slov, pokud by nepochopili podstatu věci samotné.

Nechat je pochopit významy slov spravedlnost a nespravedlnost předtím, než se seznámí s podstatou věcí samotných, by bylo stejně nemožné, jak by bylo přimět je, aby porozuměli významům slov teplo a zima, vlhko a sucho, světlo a tma, bílé a černé, jedna a dvě, než poznaly podstatu věcí samých. Muži nutně musí znát city a myšlenky, ne méně než hmotné věci, než budou moci poznat význam slov, kterými je popisujeme.

Co si myslíte o přirozeném zákoně? Dejte nám vědět, co si o tomto tématu myslíte, v komentářích níže.